Jen my dvě 6

12. srpna 2012 v 19:37 | Midori - chan |  My FF
Ahoj lidičky. Doufám, že jste mě a můj blog už úplně nepohřbili, ale byla jsem pryč a čas taky nebyl a... však už víte :) Tak po dlouhé době přidávám další díl mého "FF". Doufám, že to alespoň někdo čte :) Je to opět kráký, ale já za to vážně nemůžu :D :D mějtě se hezky!! A zase někdy.

,,Poslal mě můj pán. Byl jsem s ním ve Stromové vesnici a máme to, co po nás vysocí chtěli. O-o-o-omlouvám se, že jsme vám zbůsobili takové potíže, ale kdybychom to neudělali, tak by nás a naše přátele, rodiny a celou vesnici vyvraždili."
,,A proto jste radši zubožili a vyvraždili tu naší!" křičela Mizune.

Al, ačkoli měl na sobě "poskokův" fialový plášť, nebyl ten malý a mladý hoch. Byl to jeho pán a jak se zdálo, byl to vlastně také jenom poskok, kterrý měl vlastního poskoka. Chudák muž musel se cítit hrozně. Ale co měl asi dělat? Nic. A tak vysvětloval a vysvětloval... Mizune poslouchala a poslouchala a nakonec to celé i pochopila. A tak se Al i se svým mladým poskokem přidali k naší trojce a vydali se na dlouhou cestu k Pánovi.

Kapitola 3

Bylo už opravdu pozdě večer a proto dnes už žádnou cestu nepodnikli a Al jim poskytl nocleh. Po večeři si ještě dlouho povídali a Kat s Minorou se chvílema i bavili, když zapoměli na nedávné utrpení. Nebo alespoň Minoru. Kat nemohla za žádnou cenu spustit z toho malého poskoka oči. Byl zvláštní. Nepředstavil se. Celou dobu byl zahalený - i u večeře. Nikdo si ho nevšímal. Pouze ona. Celý večer tam bezduše seděl, nikoho si nevšímal a nikdo si nevšímal něj. Ale najednou se něco změnilo. On se pohnul!! Což bylo na jeho poměry opravdu ohromující... A navíc se otočil směrem ke Kat. Pohlédla mu do tváře a- ... byl nádherný! Musela se odvrátit, aby neviděl, ak zrudla, ikdyž si nebyla moc jistá, jestli to zabralo. Chvíli váhala, ale pak se přeci jenom zeptala.
,, Ehm... Al-sama?" řekla nejistě.
,, Ano Katano? Děje se něco?" Řekl a vypadal mile.
,, Kdo je to?" poukázala směrem k onomu chlapci. ,, Je tu celý večer a ani se nepředstavil! Ani si u večeře nesundal tu svou kápi." Řekla s důrazem na poslední slovo.
,, Áále... On tě nemusí vůbec zajímat. Je to pouze můj sluha. " Odvětil a už nevypadal moc mile. Očividně nechctěl tuto otázku vůbec slyšet. Ale Kat se nevzdávala. Chtěla slyšet tu odpověd o to víc, že ji jí nechtěl poskytnout. Významně se na něj podívala. Její výraz říkal dost jasně, že s touto odpovědí se rozhodně nespokojí a že bude tak dlouho naléhat, než jí nedostane. Al už se vůbec netvářil mile a přátelsky, ale dost naštvaně. Po dlouhé chvíli ticha, kdy se na něj všechny tři významně dívali a onen chlapec, o kterého se tady celou dobu jednalo a on ani nepohnul brvou, odpověděl.
,,Akio." řekl skoro neslyšně. ,, Jmenuje se Akio a JÁ vám toho už víc neřeknu." Řekl a podíval směrem k Akiovi, ten k němu vzhlédl a Al přikývl. Chvíli tam dál bezduše seděl a nikdo nevěděl, co bude dál. Pak se ale zvedl. Všichni se koukali, ale Kat... ta sledovala pozorně každý jeho pohyb. Akio zvedl pomalu obě ruce a začal si sundavat kapucu. 'Byl ještě hezčí, než předtím' pomyslela si Kat. Pomalu si začal sundávat celý plášť. Byl prostě boží! A dobře to věděl. Kat z něj celou dobu nespustila ani na chvílki oči a po chvíli si uvědomila, jak na něj civí. Přišla si trapně. Do chvíle, než si uvědomila, že on na ní civí taky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama