There is no place like home

25. dubna 2013 v 20:08 | mid |  My FF

Tak jo. Rozhodla jsem se, že bych třeba mohla někdy zase něco spácat a vzhledem k mé pochmurné náladě poslední dobou, tak jsem ze sebe vyplodila toto. Doufám, že to o mně nic nevypovídá...

Bloudíš tmou
a bloudíš světlem,
ztrácíš svou,
svou duši peklem.

Bezcílně bloudíš
po stopách minulosti,
myšlenky trousíš
jak sny vlastní hlouposti.

Stále se koukáš,
lámeš si srdce,
do ticha houkáš,
jak tonoucí v řece.


Láska citu nezná,
ani stavu bez tíže,
jak malá rybka leklá,
co plave do níže.

Co je tohle za příběh?
Proč pláče moje paní?
Snad osud ve své zálibě,
se nechtěl stávat laní?

To příběh je mé lásky,
příběh mého osudu.
Když on mi hladil vlásky,
já cítila jen ostudu.

Měl mě ve své moci,
osud můj byl v jeho krásných dlaních,
však jeho modré oči,
probodávali žal můj v nocích i dních.

Však potom si našel jinou,
snad dívku svých snů,
mé dny jen bezmocně plynou,
jen prázdnota mých dnů.

Já ho denně potkávala,
šťastného jak blechu
a potajmu si přávala,
slyšet jeho dechu.

Mnoho vody uplynulo
a omývalo břehy mé,
času se jenom vinulo,
a zatím srdce krvavé.

Já stále miluji ho,
však on mnou jen pohrdá,
a ve svých snech maluji ho
a on? Jen času promrhá.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama